Na svých cestách od jižní až po východní Asii jsme zvyklí tyto opice vídat takřka všude. V asijských městech přebíhají přes cesty a po elektrickém vedení, podél cest žerou odhozené zbytky jídla a otevírají pet láhve v příkopě. Na turistických spotech můžeme potkat celé tlupy těchto primátů, čekající na davy turistů, od kterých vyžebrají nebo ukradnou nějakou tu „dobrotu“, někdy dokonce uloupí osobní věci. Makakové se změně prostředí dokonale přizpůsobili, jejich šmátravé ruce a získaná drzost, často spojená s agresivitou, jim zajistily jednodušší shánění potravy i přesto, že se často dostávají s lidmi do konfliktu. Většinou se těší velkému zájmu turistů, kteří se s nimi fotografují a krmí je. Makakové si ale velmi brzy zvyknou na tento servis, a pokud jim není dopřán, zvyšuje se jejich agresivita a může dojít až k napadení, pokousání, či dokonce smrti. Kromě toho, že se rána špatně hojí, mohou být makakové přenašeči mnoha nemocí, například smrtelné vztekliny. Indonésané to často berou jako takovou víkendovou zábavu, zajet si někam, kde se shlukují makakové a tam je krmit z otevřených okének aut. Bývají to například místa, kde se vyhazuje neprodané ovoce a zelenina z místních tržišť a makakové zjistili, že je tu stále dostatek nově přivážené potravy. Když potom v těchto místech jdete například pěšky, není ojedinělé, že se na vás začnou vrhat tlupy makaků čekající na jídlo. Z tohoto pohledu turistům připadá, že této opice je všude spousta a nemůže být v přírodě ohrožená. Tento pocit je umocňován faktem, že snad každý, kdo do těchto končin zavítal, viděl nějakého makaka přivázaného u domu jako domácího mazlíčka. Často se jedná o mláďata, odtržená od svých matek, které jim byly zabity. Je to taky nejčastěji se vyskytující primát prodávaný na místních zvířecích trzích ve většině jihovýchodní Asie. Například v Indii je ale makak uctíván. Hinduisté věří, že makak je reinkarnovaný Hanuman, tzv. opičí král, který představuje klíčovou postavu hinduistické básně Rámájána. V této básni zachránil nevěstu lorda Rámy Situ poté, co porazil armádu démonů krále Ravany, který Situ unesl. Na jeho počest hinduisté připravují makakům bohaté hostiny plné vybraného ovoce a zeleniny, na kterých hodují stovky makaků.
Proč se ale makakové rozhodli usídlit v blízkosti lidských obydlí? Jednou z odpovědí je úbytek jejich přirozeného prostředí a snadnější získání potravy. Oproti tomu „divocí“ makakové v pralese jsou velmi plaší a často je nemáte vůbec šanci zahlédnout. Makakové ale také čelí konfliktům s farmáři, kdy jsou stříleni nebo tráveni jako škodná na jejich polích. Mláďata těchto zastřelených makaků občas skončí někde na řetězu, uvázaného kolem krku nebo těla makaka, u kůlu v blízkosti domu. Makakové jsou také využíváni v čínské gastronomii, kdy je pojídán mozek makaka často připravovaný tak, že se pojídá přímo z hlavy ještě živého jedince. V některých zemích jsou makakové používáni k pobavení turistů, jsou oblékáni, mají namalované řasy, rtěnku na rtech a nalakované nehty a musejí turistům předvádět zábavná představení, tzv. „dancing monkeys“. Někde makakové dokonce obsluhují v restauracích. Zní to jako planeta opic, že? Tady ale pořád mají nadvládu lidé. Makakové přitom v přírodě žijí ve velkých tlupách s komplikovanou hierarchií, která, pokud je narušena, může vyvolat stres a agresivitu zvířat. Známým případem jsou makakové žijící v japonských horách, kde pouze jedinci s vysokým sociálním postavením si můžou dopřávat lázeň v termálních jezírkách, oproti jedincům z nižších sociálních vrstev, kteří mohou jenom přihlížet a mrznout na břehu.
Jak to tedy vypadá s tímto primátem a jeho ochranou? Existuje několik druhů a poddruhů makaků, u některých jsou nedostatečná data o jejich počtech nebo výskytu. V některých zemích se vyskytují endemičtí (žijící pouze v té oblasti) makakové, jako třeba makak jihomentawajský (Macaca pagensis) nebo makak chocholatý (Macaca nigra) žijící pouze na Sulawesi. Tyto druhy jsou kriticky ohrožené, kvůli jejich malému areálu rozšíření, kde dochází k rychlému úbytku jejich přirozeného prostředí. Například v Indonésii ale nejsou „běžné“ druhy makaků místními zákony chráněny. Dříve existovaly tzv. odchytové kvóty, které určovaly maximální počet jedinců, kteří se mohli za daný rok odchytit. Tyto počty ale byly jen velmi těžko identifikovatelné a kontrolovatelné a týkaly se pouze makaka jávského (Macaca fascicularis). Podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) jsou populace většiny makaků v přírodě klesající. Například makak vepří (Macaca nemestrina), obývající Brunej, Indonésii, Malajsii a Thajsko, je od roku 2020 přeřazen z kategorie zranitelný do kategorie ohrožený, tedy vyšší kategorie ochrany, vlivem jeho velkého úbytku v přírodě. Ohrožený je také makak magot (Macaca sylvanus), jediný primát (kromě nás), který zasahuje až na evropský kontinent. Na spoustě míst ale chybí odpovídající data, jak to s makaky v dané oblasti skutečně vypadá. Makakové jsou také jedni z nejčastěji užívaných zvířat pro vědecké účely. Jsou používáni na simulace nárazů při havarování v autech až po klonování. Evropská unie zakázala dovoz makaků odchycených z přírody. V zemích jejich výskytu to vymysleli tak, že odchytili makaky z volné přírody a ty pak množí v zařízeních a narozené jedince posílají do celého světa.
Budoucnost makaků je tedy nejistá, aspoň u některých druhů a poddruhů se můžeme setkat s podobným scénářem, jako třeba u orangutanů a ostatním druhům makaků také zatím nesvítá na lepší časy.
