Kdysi naši zemi pokrýval téměř výhradně jen les. S nástupem středověku se vliv člověka v krajině začal intenzivně projevovat. Lesy se měnily a staly se hospodářskou komoditou. Velkých změn potom lesy prošly s vývojem průmyslu. Docházelo k velké přeměně lesních porostů, struktura lesa začala připomínat spíše monokultury rychle rostoucího dřeva s velkým ekonomickým potenciálem. V 18. století došlo i na vytěžení zbytků horského pralesa. Po celé Evropě máme spoustu rezervací a tzv. „pralesů“. Bohužel většina těchto míst byla z větší či menší částí ovlivněna člověkem a jejich původní podoba se změnila. Nedá se tedy říci, že je to ten původní prales tak, jak tady kdysi vznikl. Většina z nás vůbec neví, jak takový prales vypadá. To ale neznamená, že bychom se nemuseli snažit takové podobné pralesy, místa k přírodě blízké a pro její zdravé fungování tak důležité, udržovat a vytvářet.
Ustoupím trochu od pralesa a budu se více zabývat hospodářskými lesy. Těch je u nás totiž většina a jsou to místa, na které bychom neměli nahlížet jen jako na plochu k hospodaření a vytváření co největšího zisku, ale plochu, kde žijí tisíce organismů. Tyto organismy jsou těsně vázány na lesní prostředí a citlivé na změny. Jednoduše řečeno v lese, kde nebude zdravé prostředí pro tyto organismy, nebudou přežívat nebo jen živořit, což bude mít neblahý dopad na celý lesní ekosystém.
Až třetina všech lesních organismů je vázána na mrtvé dřevo. Od bakterií, mechů, lišejníků, hub, hmyzu, plžů a mnoho dalších. Staré odumírající stromy jsou tak těmi pravými „zoostromy“, z ekonomického hlediska se snižující se hodnotou, z toho biologického ale plní života a naprosto nenahraditelní. Nehledě na to, že například jeden 100 let starý buk vysoký 25 metrů s korunou o průměru 14 metrů, s listovou plochu okolo 1 600 m² a 9 000 listy, za jediný den vyprodukuje až 1,7 kg kyslíku, což je 1 000 litrů. Člověk průměrného vzrůstu vydýchá 350 l kyslíku za den. Jeden statný buk tak „uživí“ tři lidi.
To, že hospodářský les musí vykazovat nějakou ekonomickou hodnotu, je celkem jasné. Pokud bychom udržovali lesy pouze bez zásahově, v dlouhodobém horizontu bychom neměli finance takové lesy udržovat a dovoz dřeva z jiných oblastí není řešením a ekologicky představuje ještě větší zátěž. Ponechání ale dřeva s nižší ekonomickou hodnotou – staré stromy, stromy napadené hnilobou, suché trouchnivějící stromy, křivé souchory atd. nám přidají svoji hodnotu v té ekologické funkci. Samozřejmě by tyto stromy měly zaujímat plochy rovnoměrně po celém lese. Na 1 hektar lesa bychom měli počítat s 20 – 30 m3 odumírajícího dřeva. V lese by tedy neměla být ponechána jen dorůstající omladina stromů a zbytek vytěžen, ale věková skladba stromů by měla být různorodá. Stejně tak klest z vytěžených stromů, pokud se nejedná o napadenou smrkovou klest, by se rozhodně neměla pálit, nejlépe ani kupit na hromady. Tato klest pomůže před vysycháním lesní půdy a omladině poskytne ochranu před okusem zvěří. Tato představa sice nekoreluje s představou toho uklizeného lesa, ale to je právě vnímání veřejnosti, které by se mělo změnit. Odumírající dřevo, pokryté mechy a lišejníky nakonec vytváří ten krásný pohádkový obraz lesa.
U velkých monokultur smrků, kde po desetiletí padá obrovská hmota kyselého jehličí na zem a nejsou zde žádné organismy, které by se s tímto vypořádaly a dokázaly takovou hmotu rozložit, můžeme říci, že jsme opravdu téměř v mrtvém lese. Tady nám pár starých nebo spadlých odumírajících stromů moc nepomůže. Pokud si ale vezmeme takový smíšený les, kde necháme různorodou věkovou skladbu a odumírající a spadlé stromy necháme svému osudu, tak se brzy dočkáme pozitivní změny. Nemůžeme čekat, že se nám tak hned objeví vzácné druhy mechů, lišejníků či hmyzu. Nicméně s vyšším výskytem hmyzu můžeme pozorovat například vyšší výskyt ptáků. Les se nám tak promění v činorodý ruch s hlasitým štěbetáním a boucháním strakapoudů a datlů. K nim se začnou přidávat i vyšší obratlovci hledající vhodné úkryty a les se tak stane pastvou pro naše oči i při našich procházkách v přírodě. Fotografie níže jsem pořídila téměř výhradně ve svém lese o rozloze pouze pár hektarů, kde se právě už několik let snažím hospodařit blízko k přírodě. A pozitivní efekt na sebe nenechal dlouho čekat.