Mořské želvy patří mezi plazy, kteří obývají tuto planetu více jak 100 miliónů let. Napomáhají udržovat zdravý mořský ekosystém, jelikož spásají mořskou trávu a udržují čisté a zdravé korálové útesy. Bohužel za posledních 100 let se jejich počty snížily až o 80%. Na vině je přehnaný rybolov, kdy se želvy stávají obětí v rybářských sítích jako necílený druh, ztráta jejich životního prostředí a také černý trh s jejich masem, vejci a želvovinou. Přitom taková želva má dlouhý a náročný život. Trvá řadu let než dospěje, vrátí se na pláž, kde se kdysi vylíhla a naklade tam další generaci želv pro zachování svého druhu. Během této cesty životem ji čeká mnoho nástrah. Z až stovky nakladených vajec se jen část dožije dospělosti. Některé želvy se nevylíhnou, některá vejce jsou potravou pro predátory jako jsou varani, jiné, již vylíhlé želvy na cestě z pláže do moře sežerou další predátoři, jako jsou ptáci. Jen část těch, které se zdárně dostanou do moře, mají to štěstí dospět. A to se bavíme o přirozeném koloběhu života. Pokud do toho zahrneme člověka, tak teprve s ním se všechny druhy želv dostávají na list ohrožených zvířat. Kromě konzumace samotného masa želv, se jedná především o konzumaci vajec. Pytláci vajec jsou schopni posbírat všechna hnízda z pláží, což čítá tisícovky potenciálně nevylíhlých mláďat. Tím dochází k tomu, že se nevylíhne další generace želv a tím v delším horizontu dojde k poklesu želv celkově. Navíc se zjistilo, že želví vejce obsahují toxiny, takže nejsou ani zdravou potravinou. Kromě toho se horní vrstva želvího krunýře tzv. karapax nebo-li želvovina používá především na výrobu šperků, jako jsou náramky. K získání želvoviny se používá krutá praktika, kdy se želva zaživa přibije hřebíky na desku, je jí nahřátá horní vrstva krunýře, z které je pak zaživa stáhnutá želvovina a želva je vhozena zpátky do moře. Tahle velice krutá a jistě i nesmírně bolestivá metoda způsobí úhyn zvířete na infekce. Nicméně zvíře umírá velmi pomalu. Další lidská činnost negativně ovlivňující život mořských želv je stavba obřích hotelových komplexů či jiných svítících objektů způsobuje dezorientaci želv při vstupu na pláž v době kladení vajec. Želvy se totiž řídí podle svitu měsíce a kvůli umělému světlu se nedokáží zorientovat v prostoru.
Troufám si říct, že pro každého je obrovským zážitkem, když v moři zahlédneme plavající želvu. Toto nádherné, obrovské zvíře žijící tu již miliony let snad rozproudí emoce v každém z nás. Chraňme je tedy a nekupujme například výrobky z želvoviny nebo nekonzumujme jejich vejce či maso v exotických zemích. Pokud vidíte želvu v moři nebo na pláži, zbytečně ji nerušte, nesahejte na ni a určitě se nevozte na jejím krunýři. Pokud budete někdy nalákáni na to, jít se podívat na želvy do umělých bazénků jako turistická atrakce, vyhněte se těmto místům obloukem. Pokud totiž želvy nejsou viditelně zraněné a nepotřebují nutnou veterinární péči, tak do bazénku nepatří. Aby se malým želvám dobře vyvinuly plíce a svaly, musí plavat na velké vzdálenosti. To jim v bazénkách není umožněno. Navíc často dochází k tomu, že si navzájem v tak malém prostoru okusují části těl. Takto znetvořené želvy bez vyvinutých svalů a plic nemají šanci na dlouhé přežití a jejich vypuštění do přírody už by celkem jistě znamenalo smrt. Pro malé želvy je zásadní, aby se po vylíhnutí dostaly co nejdříve do moře. Nebraňte jim proto v tom a naopak podpořte vznik nové generace těchto překrásných plazů. Velký problém v této době představuje také obrovské znečištění moří, a to především plasty. Nejenom želvy si plastové výrobky, jako jsou například igelitové tašky snadno spletou s medúzami, které jsou jejich přirozenou potravou. Takový plast může v žaludku želvy způsobit velké potíže a dokonce ji i zahubit. Výjimky nejsou nalezené želvy, které mají v nosních dírkách zapíchnuty umělé slámky z drinků nebo kolem krku navléknuty umělohmotné kroužky z lahví s pitím. Snažme se tedy žít tak, abychom co nejméně ohrožovali nejen mořské želvy. Mořský ekosystém je totiž pro přežití i našeho druhu zcela zásadní.